Nic netrvá věčně

Tak jsem v nové brigádě narazil na provozní, která měla ráda Gilmorky. Pouštěli jsme si je ráno před prací a dokonce mi půjčila první řadu v češtině, kterou jsem sháněl. Taky jsme se za tu směnu dost zasmáli, neprudila, ráno se nemuselo chodit přesně na sedmou a firemní politika jí byla u zadku. Bohužel (jak už to tak bývá), právě tahle holčina končí. Což je teda pěkně na hovno, ale tak nedá se nic dělat - a hlavně se není čemu divit - komu by se chtělo chodit do práce po-pa od sedmi do sedmi a pak ještě vydržet kérování šéfa?

Teď už jenom zbývá, aby na její místo přišel nějakej snažílek s čerstvou maturitou oddán firmě a já se půjdu asi rovnou zakopat.