Walome | Seznamovák

Proč si nezahrát na Star Wars a nepopsat vám všem, jak jsem se vlastně seznámil s těmi, kteří na předmaturitním pobytu pili a zvraceli?

Skončil učňák a já se přihlásil na soukromou nástavbu, což  mě nenaplnilo kladnými očekáváními, protože lidi z učňáku, ještě k tomu na soukromé školy, no, myslel jsem si, že to tam bude stejné jako na učňáku. Ale nebylo. Zvláštní, ty lidi tam byli úplně jiný a když to přeženu, tak bych mohl říct, že skoro každého jsem tam měl aspoň trošku rád. Ale jako byla tam i spousta lidí, se kterými bych si neměl co říct, ale tak to je vždycky.

Bylo září, první co bylo, že se o velké přestávce dělila společnost na kuřáky a nekuřáky. Kuřáci vypadli ven a zbytek zůstal ve třídě. Dalším "ajsbrejkrem" byl seznamovací třídenní pobyt ve stejném místě, kde byl o dva roky později pobyt předmaturitní. Teda teď jsem dostal sám sebe, protože si nedokážu přesně vybavit, s kým jsem byl v pokoji...ale jo, dokážu, ale to není podstatné. Podstatné bylo, že jsme vyjížděli z Černého mostu (odkud jinud) směr Liberec se Student agency, kde se o nás postarala letuška a dala nám noviny (Bravo neměla - když jsem se jí na to zeptal, zatvářila se velmi kysele) a čokoládu a zapla nám Óčko. Ze zastávky v Bedřichově jsme museli jít chvíli pěšky, což několik lidí těžce nešlo, takže spolužačka Nela, která tam byla károu, jak se říká mezi mladými lidmi, vzala pár holkám zavazadla a vyrazila k penziony. Zbytek tam dorazil obtěžkán zavazadly a pak jsme se ubytovali. (Ta poslední věta mi připomněla slohovku na ZŠ na téma "Moje škola v přírodě", kterou určitě psal každý z nás)

Výhodou tohoto místa byly hned dvě (prdel světa a jsou tam dvě) bowlingové dráhy. Tehdy jsem hrál bowling snad podruhé v životě - a nešlo mi to, kdežto dneska válím - pod stovku se dostanu málokdy *borec*. Necítil jsem se špatně, mírně nakalen po pár pivech, dneska, když si prohlížím ty fotky, tak je mi z toho úplně veselo.

Vzpomínám si na moment, kdy opilý spolužák přišel k rozehraném forbesu a hodil do něj peníze a ťuknul do čudlíku a vyhrál asi padesát korun. A přišel tam Slovák, který to měl právě rozehrané a : "HEJ, CO TO TAM DĚLÁŠ" a spolužák na něj jenom: "Hele sory, ale tak něco sem ti vyhrál."

Akce pokračovala u holek na pokoji (největší pokoj v penzionu), kde mi začal být protivný jeden metrosexuál, kterého jsem si ale ve druháku docela oblíbil. Když člověk překoná předsudky, tak je velmi snadné si někoho oblíbit.

V tom mě vlastně nástavba docela poučila - z učňáku jsem si přinesl tunu předsudků - hihopeři jsou kreténi, růžový blondýny sou krávy, metroušové sou homoušové a tak no...ale s tou nástavbou to všechno zmizelo, jako když mávnete proutkem, poznal jsem bezva týpka, který vypadal jak úplnej vyhul a přitom se ke drogám a alkoholu svého času nepřiblížil. Navíc všechny holky byly prakticky kadeřnice a rád bych smazal tu pověru, že všechny kadeřnice jsou pitomý - není to pravda. Ba právě naopak, vtip je v tom, že chytrý holky z učňáku mají určitou životní zkušenost co se prácovního procesu týče a holky z normální střední školy zase můžou mít načteno kupec věcí, ale v praktickým životě je jim to k ničemu, pak je člověk postaví k práci a ony vejrají jak sůvy. Ale samozřejmě záleží na každým no.

Vůbec si nedokážu představit, k čemu jsou seznamováky dobré, když je člověku třeba 13 nebo 15, bez alkoholu ani ránu :-) Nevím, prostě to k tomu patří, nejlepší byla Nela, když si v penzionu stoupla za pípu a točila nám piva, když už jí to nebavilo, převzala to paňčelka třídní. To jsem nemohl věřit vlástním zarudlým očím.

Také jsem si střihl jízdu na bobové dráze (takováta ta letní, kdy máte dvojmístné otevřené vozítko s kniplem, kterým jen regulujete míru brždění), kde jsme jeli se spolužákem Davidem, dohromady jsme dali tak 200 kilo, což ten vozík hezky rozjelo z takového prudkého kopečku. A David nebrzdil, takže jsme se naklonili do zatáčky takovým způsobem až jsme skoro vyletěli ven, ale oba jsme začali brzdit rukama a kolenama, což nás samozřejmě spálilo, ale stálo to za to! Já tyhle věci vůbec nemusím, horské dráhy, ty skoky na gumě z mostu, řetízkáče, vejšky...a největším hororem je pro mě skok z letadla s padákem - přemýšlel jsem, za jakých podmínek bych to dokázal - a nevím, maximálně, kdyby šlo o život, jinak asi fakt ne...pro mě už je šílená představa sedět v dopravním letadle *bojí se a bledne* Ale ona bobová dráha nebyla špatná.

Akce to nebyla špatná, ale ta předmaturitní byla ještě lepší - jenom jsme byli bez bowlingu - jako na potvoru byl jeden v rekonstrukci a druhý měl otevřeno v době, kdy jsme tam my nebyli...zákon schválnosti.