Pokud neznáté Iana McEwana, tak si vybavte, když loni v kinech běželo Pokání, tak to byla nuda na motivy jeho knihy, která podle mě musí být dobrá, protože on je dobrý, ale ten film byl vopruz jako blázen (mě totiž nedostávají uhrančivé oči druhého Juda Lawa (jak já říkám tomu, co hrál ve Wanted a Penelopé a Pokání, protože Jude Law taky hrál jednu dobu úplně všude) a film se mi tudíž (až na jeden záběr) nezdál vůbec zajímavý). No ale od Iana McEwana jsem na kamarádovo doporučení četl Betonovou zahradu (taky je to film a taky slabej) a v té chvíli mi došlo, že ano, to se mi líbí.
Cizinci ve městě mě po dva dny plně naplňovali. Pak přišel den třetí a poslední dvě kapitoly, a to mi přišlo, že si někdo ze mě krutě vystřelil.
Příběh začíná v době, kdy jsou dva z půlky bezejmenné charaktery na společné dovolené, ona doma nechala děti, on ne. Vegetují spolu v hotelu a v cizím městě. Zní to nudně? Vůbec. Ian McEwan umí totiž něco, co nedokáže úplně každý - popsat všechno tak dobře a tak živě, že se u toho člověk nezačne nudit. Zvlášť v tomhle konkrétním případě, kdy se jedná o krátkou novelu. Upřímně si nejsem jist, jestli by mě ten (někdy až zbytečně detailní) krasopopis bavil u nějakého románu. Těžko říct, já jsem odkojen na fantasy, kde se s popisem nikdo moc nepáře, tak nevím. Ovšem Cizinci se mi líbili hlavně díky tomu a hlavně díky gestům a různým nepopsatelným (a přesto popsaným) věcem. Prostě bezchybně popsána gesta všech, ze kterých si uvědomíte, co hrdinové prožívají, ale nemusí to tam být popsáno konkrétně. Těžko se mi to popisuje, od toho tady jsou jiní :-D
Další hodně dobrou věcí mi přišla skutečnost, že tam nikde není psáno, v jakém městě a zemi se to vlastně hrdinové nachází. Tedy, podle toho všeho popisu bych si tipnul nějaký jih Itálie, ale nevím, mohlo by to být Španělsko, možná Portugalsko...ale vzhledem k pár náznakům a hodně kontaktním domorodcům bych řekl, že to budou Taliáni. Právě proto se mi moc líbilo, že autor to tam ani nemusel psát, páč to bylo úplně jedno. A to mi přijde super, že člověk si jako myslí, žee čtenář musí být seznámen úplně se vším tak, aby to každýmu došlo, ale vůbec. Každý si to pochopí po svém.
Ian McEwan (vždycky mě to svádí napsat Ian McKellen, což je Gandalf)
To se týká hlavně dialogů a oněch gest. Bomba. Ovšem nic netrvá věčně a poté, co jsem si naivně myslel, že se příběh obejde bez čehokoliv nereálného a dramatického, nestalo se tak, a závěr příběhu je jako vystřižený ze Stop hrůzy a je to vážně hrůza. Asi mi nedošel ten autorův záměr. Vlastně došel (teď jsem se nad tím zamyslel), ale nelíbilo se mi to.
To co mě hodně pobavilo, byla anotace, kterou jsem si po dočtení přečetl - já anotace nikdy nečtu, a to právě proto, protože většinou je v nich napsán děj do půlky knihy. A navíc, proč bych měl číst anotaci u autora, kterého si stejně rád přečtu? Úryvek z novely na zadní straně obalu je taky dobrý žert, patří k nejzásadnějším momentům knihy...i když to je dost relativní, mně se líbily hlavně ty dialogy mezi všemi charaktery, až na pár extrémních výjimek docela reálné.
Na závěr bych rád řekl, že v originále se novela jmenuje The Comfort of Strangers, což skvěle vystihuje právě celou tu myšlenku knihy...nevím, proč ty překlady nejsou doslovné. Ať si to zní blbě nebo ať to nechají být jako u filmu (i když chápu, že u knížek by to bylo hloupé, protože by si lidi mysleli, že je to v originále), ale prostě támhle někdo vydá knížku a tady mu to nějaká šikulka přeloží úplně jinak...divný.