Není to tak dávno, co jsem se tu rozplýval nad prvním Žambochovým románem Na ostřích čepelí. Trvalo mu dlouho než vydal další román s Koniášem. A asi to tak dlouho trvalo proto, že se mu do toho nechtělo. Jenomže poptávka si vyžádala své, spoustu lidí považuje NOČ za Mírův nejlepší počin. Ovšem dvakrát nelze vstoupit do téže řeky.
Přišlo mi, že Míra Žamboch postupoval podle následujícího plánu : ta kniha musí být dlouhá, můžem to natáhnout velikým fontem písmen, ale chce to i hodně textu. Takže sedl a sepsal šestset stránkovou bichli o ničem. Dočetl jsem to předevčírem, takže mě stále ovládají zklamané emoce. Vlk samotář je posledním hřebíkem do Žambochovy rakve, už do něj nevrazím ani korunu (což ho určitě mrzí), protože poslední roky vydává fakt nesmysle...a bohužel Vlk samotář to nezvedl. Ano, Koniáš je postava dobrá, ale on to sám neutáhne. To hlavně proto, že Žamboch měl potřebu psát děj z pohledu jiných osob - což se objevilo již v NOČ, ale tam to bylo tak jako mimochodem a utvářelo to docela dobrý celek. Tady se mi to zdálo opravdu zbytečné a vytrhující z Koniášova přemítání.
Žamboch se nebál vykrást sám sebe a zopakovat motiv z NOČ. Nic proti, jenomže tentokrát se mi tomu nechtělo věřit. V NOČ má Koniáš za úkol založit s několika tisíci lidmi kolonii - dostane za splnění slušnou odměnu. Ve chvíli, kdy jeho zaměstnanec zemře, Koniáš i nadále plní svůj úkol, protože si k lidem vytvořil vztah a cítil za ně zodpovědnost (ještě teď mi z toho běhá mráz po zádech). No jo, a ve Vlkovi se stane něco podobného, jenomže: Koniáš se zamiluje do jedné ženy, která chce zachránit určitou skupinu lidí - a Koniáš jí pomáhá, ačkoliv mu na těch lidech vůbez nezáleží. Nakonec riskuje svůj život, aby se oni dostali do bezpečí. Takhle to možná nevyzní, ale fakt jsem tomu nevěřil.
Co mě potěšilo byla klasická dějová Žambochova linka, kdy po Koniášovi pátrají ti, co ho chtějí zabít, v čele s Bamengim, který Koniáše sleduje, oblíbí si ho a nakonec se v závěru postaví po jeho boku, což bylo jasný od chvíle, kdy se Bamegi na scéně objevil a to se mi líbilo.
Jinak děj je rozdělen prakticky na dva kusy - jeden kratší a lepší a jeden dlouhý a nudný a o ničem. V úvodu příliš mnoho bezvýznamných postav a vztah si k některým člověk vytvoří až na konci, kde to Žamboch usekne a konec...no špatný.
Už název mi měl napověděť. Každý přece ví, že Vlk samotář musí být Koniáš, není nutné to psát na obálku obřími písmeny. Veliký font písmen (ačkoliv mě to docela vyhovovalo), zbytečná délka (méně je někdy více) a šílené ilustrace uvnitř knihy...no prostě zklamání veliké, opravdu veliké...
Jako určitě nejlepší Žambochova kniha za poslední roky, ale Na ostřích čepelí už asi nepřekoná a ani se nevyrovná.