Walome | Předmaturitní svítání

Předmaturitní svítání

Tohle bude hodně patetické a nevyzní to možná příliš reálně, ale každopádně, je to všechno pravda. Mám takovou teorii, že spisovatelský bůžek mi občas předhodí něco, o čem si myslí "tohle by Andy třeba rád prožil", tak luskne prstem a šup, vylidněný Karlův most je tu. Ale o tom později.

Zkouška dospělosti přišla rychleji, než by člověk čekal. Poslední rok byl až nepříjemně rychlý a maturita klepala na dveře stále s větší intenzitou. Se svým pevným rozhodnutím, že s učením začnu v lednu, jsem se učit začal až někdy...no v lednu to nebylo, ale abych pravdu řekl, úplně stoprocentně nedokážu říct, kdy to vlastně bylo. Ale o svaťáku jsem už pár věcí "uměl". Naštěstí pro mě byly ty dva roky na nástavbě navzdory pár nepříjemným osobním událostem (ale tak kdo nemá občas nepříjemné zážitky, že jo?) dost dobré. Ve třídě byla "dobrá parta", jak se píše v Bravu a zejména ty poslední měsíce byla z mých spolužáků/kamarádů cítit taková pospolitost. V nouzi poznáš přítele. Navíc před maturitou jsme s ročníkem vyrazili na "předmaturitní studijní" pobyt, kde jsme se měli jako učit :-) Byla to naprostá bomba, bohužel první den jsem si moc neužil, protože mě z nějakého důvodu hrozně bolela hlava, ale i tak to bylo supr.

V pokoji jsem byl se třema klukama, dva z nich byli Tomáš a Martin. Takže já ležel v posteli, protože mě bolela ta hlava a proklínal jsem všechno, protože jsem se těšil, jak si dám se spolužáky pár pivek a z třídenního pobytu jeden proležet v posteli je naprostá smůla. Někdy o půlnoci mi do pokoje vběhli spolužáci a někoho tam hledali a podívali se na mě a prej "ty vole chudák, tebe bolí hlava, hej vypadněte, Haryho (přezdívka) bolí hlava". To mě potěšilo, bál jsem se, že mě budou lámat k pár pivům (já se ale stejně později zvedl s tím, že to nějak zmizí...nezmizelo, po jednom lahváči jsem si šel zase lehnout).

Po hodině se do pokoje vbelhal opilý Martin a o čtvrt hodiny později do pokoje vtrhla spolužačka a povídá: "Ty vole Martine běž si tam vytřít ty blitky nebo nám to učitelky zatrhnou!" Tak Martin se s brbláním (a kdoví čím ještě) na rtech zvedl a odešel. Po chvíli se vrátil a zalehl do postele. O půl hodiny později se vrátil Tomáš, stejně opilej. A o čtvrt hodiny později do pokoje vtrhla jiná spolužačka a povídá. "Ty vole Tomáši, dělej, zvedej se, ty blitky si utřeš ty vole, jinak prej končíme". Takže Tomáš se zvedl a taky si to šel po sobě utřít.

Dobrou chuť, pokud právě obědváte.

Viděli jste někdy někoho polykat šavli? Já ano a upřímně, nechápu, jak je to možný. Tomáš ležel vedle mě (ááá, penziony a manželské postele - ale tak my jsme si jí odsunuli, ale stejně) a najednou slyším charakteristické zvuky potravy (a alkoholu) navracajících se dlouhou cestou tam, odkud přišly. Zvednu se, rozsvítím a sleduju Tomáše, jak jenom polyká. Ani mi z toho nebylo zle, protože jsem si říkal - to je neuvěřitelný! Jak někdo může být tak opilej, že spolkne šavli? Byl jsem sám na sebe hrdý, že se mi neudělalo šoufl a ulehl zpátky. Ovšem to nebylo všechno. Za chvíli se začal dusit Martin. Tak jsem se holt zase zvedl a rozsvítil a dívám se, jak si tak roztomile pod sebe zvrací a prostěradlo se barví do nechutný barvy a plácám ho po zádech a řikám "Martine, běž do koupelny a vypláchni si pusu" a on "tjbrý"

"Ok, ale budeš se v tom válet." "tnv" Po chvíli civění na ty hleny se Martin zase položil do postele a spokojeně usnul.

Do konce roku se toho ti dva nezbavili. Byli to ti "co se poblili na chodbě" a co je ještě horší, Marťas si otřel omylem hlen do mého ručníku, to není příjemná věc, když si ráno čistíte zuby, sáhnete po ručníku a copak tam nenajdete...ale s tím člověk musí před maturitou počítat.

Co mě ovšem mrzelo byl fakt, že právě Tomáš ošahával a balil jednu spolužačku, která ho tak trošku nechala, protože to všechny bavilo se na ně dívat. Říkal jí, jak to má nejradši a ona na něj "no to víš že jo ty úchyle" a tak se culila on se na ní lísal a ona mu jednou začas vrazila facku, protože se lísal až moc. Švanda. Slyšel jsem to od tolika lidí, že mi přijde, jako bych tam fakt byl. A to není jen fráze, někdy si na to vzpomenu a říkám si "jo, to bylo v tipný" a pak si uvědomím, že jsem to vlastně neviděl.

Co mě ale mrzí hodně, že jsem neslyšel tu samou spolužačku vykrkávat abecedu, to prý byla veliká událost...ano, dáma na úrovni :-p

Ta největší pohoda se ale odehrála další den, když jsme seděli na pokoji, kde se nesmělo kouřit, ale kouřilo se tam, já pil něco s něčím a bylo to dobrý a všude tam byl hroooznej bordel, prostě jakoby nám bylo patnáct. Moc se mi líbilo, když kamarád (dobrej týpek, fakt dobrej týpek) se jen tak zavrtěl do křesla, dal si zapálenou cigaretu do koutku úst a jen tak bafal, ani nešlukoval, a ten dým stoupal a dostal se k střešnímu oknu a pak ven a já si v tu chvíli připadal hrozně dobře (to jsou takový ty momenty, co se člověku vtisknou do paměti), protože větší pohoda to být snad ani nemohla. V břiše pár kapek alkoholu, housku se salámem a protože jsme si jedinou povinnou věc na celém pboytu odbyli den předtím, měli jsme naprosté volno a jen jsme zevlili a asi pět hodin jsme seděli v pokoji, poslouchali pořád dokola mix nějakého reggé (tam jsem si hrozně oblíbil dvě písničky od Švihadla, které si občas pustím, když jsem v hospodě a chci zavzpomínat na tohle období) a jednoho songu ze Scarface, Offspring, nějakej pop a prostě všehochuť. A to šlo dokola asi stokrát, než jsme teda zvedli prdel a šli ven na sluníčko. Krása.

Večer se pilo, bylo to druhý a poslední večer našeho pobytu, trošku se to přehnalo, že na nás vběhla paňčelka třídní, rozčepýřená a v noční košili. Píšu to sem ze dvou důvodů - zaprvé proto, že nám bylo dvacet let a chovali jsme se jak děcka. A zadruhé proto, že jsem si myslel, že paňčelka třídní nám to dá následující týdny sežrat, protože jsem tak byl zvyklý ze všech předchozích škol a navíc paňčelka třídní byla sice fajn, ale občas měla své dny (víte jak to myslím) takže si někdy zahrála na mrchu. Tak jsem se bál, že si zase zahraje na mrchu...nezahrála...o tom příště.

Domů mě vzala ta spolužačka vykrkávající abecedu, společně s dalšíma holkama (dokonce kvůli mě i jednu vykopla...*andel*) a po cestě jsme poslouchali nějakej hroznej disco song, kterej trval třičtvrtě hodiny :-D Ale doma jsme byli asi o tři hodiny dřív než všichni ostatní, protože bych ještě musel cestovat z Čerňáku, navíc je to přece děsně cool jet autem, když ostatní čekají na bus.

No bylo to bezva. Fakt bomba. A tenkrát se vlastně hrál i hokej, co se pamatuju, tak tuším s Itálií jsme prohrávali 2:0 a pak se to nějak hrozně otočilo. Už nevím. To koneckonců neni vůbec podstatný...

pokračování příště