Neviděl jsem všechny filmy s Reese Witherspoon, ale určitě můžu říct, že Walk the line patří mezi nejlepší, ve kterých si zahrála. Po boku césara z Gladiátora, si zde zahrála June Carter, životní partnerku a zpěvačku Johnnyho Cashe.
Pamatuji si na článek z Premiere, kde se psalo něco ve smyslu: "ano, takhle se životopisné filmy točí". Jinými slovy, "nijak to nevybočuje z průměru". Nemůžu soudit, životopisných filmů jsem mnoho neviděl. On člověk stejně nemůže vědět, že to přesně takhle bylo, zejména u Walk the line, kdy se film natáčel až ve chvíli, kdy byli Johnny i June po smrti.
Jeden by řekl, že se v Gladiátorovi Joaquin Phoenix (ne, opravdu si nejsem schopný zapamatovat jak se to píše, v tomhle je csfd dobré) po boku Russella Crowea (ne, opravdu si nejsem schopný zapamatovat jak se to píše, v tomhle je csfd dobré) ztratí. A vono ne. Je to docela známý herec, hraje v docela dobrých filmech a je docela dobrý. Ačkoliv Johnnymu Cashovi není v obličeji vůbec podobný (ono na tom samozřejmě nesejde), sehrál tu roli podle všeho dobře a co si pamatuji, tak kritika (kromě Premiere) z toho byla docela nadšena.
No ještě aby ne. Filmem zní jeden kvalitní song za druhým, ať už jsou to písničky Johnnyho Cashe nebo ostatních hudebníků tehdejší doby, nutno podotknout, že soundtrack skutečně stojí zato. Jak Reese, tak Joaquin se nebáli a provařené songy nazpívali sami. Zvládli to dobře, ačkoliv dost pochybuji o tom, že se nahrávky obešly bez určitých zásahů - přeci jen, nejsou to zpěváci. A pokud jste viděli nový live klip Linkin Park, pak určitě víte, že ani někteří zpěváci neumí zpívat naživo.
Reese si kvůli roli obarvila hlavu na tmavo, nazpívala kupec písniček, naučila se dělat šaškárny na pódiu a brnkat na jakýsi strunný nástroj. Vyneslo jí to Oscara a možná i trošičku respekt. Na její postavu naivní/ale vlastně né tak naivní panny z Velmi nebezpečných známostní se už zapomnělo a díky filmům s blondýnkama se dostala někam, kam podle mě příliš nepatří. V jednom rozhovoru se nechala slyšet, že si podobné role vybírá ráda, protože znázorňují ženy, které něco dokážou samy za sebe. Docela tenhle feministický postoj chápu, takže se mi její filmy líbí, ale dívat se na ní v nějaké "serióznější" roli je pro mě svátek. Takže přiznávám, že Reese je jedním z důvodů, proč se mi film tak líbí (ale to už nikoho nemůže překvapit).
Tak jako v každém příběhu o slavné osobnosti tu nesmí chybět drogy, lásky a naleznutí něčeho, co naplní umělcům život (hej, existuje nějaký film o S. Kingovi? Ten všechny podmínky pro natočení životopisného filmu splňuje). Příběh se věnuje výhradně Johnnymu, prakticky tu není scéna, která by se obešla bez něj. Samozřejmě se věnuje vztahu mezi June a Johnnym, film příliš neukazuje zpěvákovu slávu, tu člověk tak nějak předpokládá.
Co vám budu povídat, jakmile jsem viděl v DATARTu dvd Walk the line jako "cenovou bombu" za dva sta korun, nebylo vo čem. Reese to tam sekne, tomu "nemůžu si zapamatovat, jak se píše jeho jméno" taky, všechny momenty mezi nimi mají něco do sebe, k tomu kvalitní muzika, na oko příjemná doba USA, všude ty šaty a auta a křesťanství a drogy a Elvis. Doporučuji, i když nejste zamilovaní do Reese Witherspoon. Vlastně naopak, pokud jste s ní viděli jen blondýnky (jako mně se to líbí, ale uznávám, že existujou i lepší filmy), tak si možná na Reese uděláte lepší názor.
Wow, našel jsem si děkovnou řeč Reese Witherspoon na Oscarech a teda...proto odděluji oblibu k rolím určité herečky a oblibu k herečce jako k člověku - myslím, že její děkovná řeč je obstojný herecký výkon :o) Nesmí chybět ani řeč o silných ženách, poděkování rodičům a samozřejmě Joaquinovi, což se čte, jak jsem se právě dozvěděl, Jakin...a já myslel, že Žakvin. Mňo, tady je dojatá Reese už zase s blond vlasy a pod ní je ukázka jejího hereckého a pěveckého umu titulní dvojice: