To jsem se v kině zase jednou pobavil. Když jsem poprvé viděl trailer na film, který je celý o hře Chcete být milionářem?, říkal jsem si "o čem to asi bude". Pravděpodobně bych na to nešel, kdyby to nevyhrálo osm oscarů a já se nechtěl přesvědčit, proč tomu tak je. No, asi vím. Netradiční prostředí, přesto natočené tak, aby to strávila většina civilizovaného světa, k tomu lovestory, úspěšná soutěž, příběh jako vystřižený z americké romantické komedie a je to.
Ale tak od začátku. Nezačalo to zas tak špatně. Děcka utíkají před policajty, před muslimy, před pasáky dětí - a vždycky všem zázrakem utekli - do toho docela dobrá muzika, kvůli které nepřemýšlíte nad tím, jak je možná, že dvě děcka, která spadnou ze střechy ryhle jedoucího vlaku (jeden dokonce hlavou dolů) přežijou pád bez sebemenšího zranění. Většina diváctva si patrně uvědomí, jak je to v té Indii špatné, když se tam takhle zachází s dětma a tak. No, to je fakt, že veřejné latríny jsou docela pod lidskou důstojnost, jenomže film se nedrží téhle reality po celou dobu. Bohužel.
Ani nevím čím začít. Tak třeba tím, co se mi na filmu fakt líbilo - a to celková myšlenka. Prakticky je to o tom, že vědomosti, které se člověk naučí z knih a sezením ve škole jsou úplně k ničemu a podstatná je to, co člověk prožije. Když pominu to, že je to hodně přitažené za vlasy, tak se mi to líbilo. Poslední otázka za 20 000 000 rupií je totiž něco, co snad každý, koho znám, ví, nebo alespoň tuší. Ušatý Ind Jamal však ani netušil, a to právě proto, že ve škole nedával pozor.
SPOILER
Ovšem celková myšlenka filmu je rázem pohřbena tím, když vyhraje ty obrovský prachy a setká se s dívkou, do které je celý život zamilovaný. Jako co to je? Kde jsou chudí hrdinové, kteří ukradnou srdce bohaté nafoukané slečince, která se poté stane skromnou? Očividně se tvůrci scénaře nechali unést tou dnešní dobou a poměrně reálně nechali hlavního hrdinu vyhrát ty velký prachy, protože je pak jasné, že se s ním dá ta krasavice dohromady. Smutný...romantika mizí i z pohádek.
Ano, zdálo se mi jako jedna velká pohádka s hromadou fekálií pod latrínou a oslepování dětí a řezání žen. Taková norská pohádka. Drsná, ale s happyendem a...ježiš, teď jsem si vzpomněl na postavu bratra hlavního hrdiny. Stal se mafiánem, jehož žene byla láska hlavního hrdiny. A onen bratr se samozřejmě zázračně změní na konci příběhu v kladného hrdinu (každého padoucha jednou tíží svědomí) a pustí Latiku (to je ona kráska) ven. Sám pak nasype do vany kupec peněz, zastřelí toho mafiána a sám později schytá kulek více než Boromir šípů. To se mi navzdory celkové nereálnosti, že Laikmě stačily klíčky od auta a mohla utéct (jakoby si je nemohla ukradnout sama nebo se vytratit pěšky), líbilo, protože do toho byl vidět ušatý Ind, jak vyhrává ty veliké peníze a jeho bratr mezitím umírá s kopou peněz pod sebou - to jsem právě nepochopil - správně ten ušatý Ind neměl vyhrát nic, aby myšlence "bohatství je na nic, bejt chudej a zamilovanej je lepčí" bylo učiněno za dost.
K tomu ta šílená lovestory - dvě děti se do sebe zamilují někdy v deseti letech, pak se pět let nevidí, pak se zase snad deset let nevidí, v životě si nedali ani pusu, ale pořád se milují a myslí na sebe. A nakonec se teda jako políbí, to když ten ušatý Ind vyhraje dvacet miliónů. To bych ho asi taky políbil. Aby bylo poznat, že film je skutečně jiný než ostatní, místo závěrečných titulků se hlavní dvojice postaví na nádraží a začne společně s komparsisty (se divím, že tam třeba nebyli i ty záporné a mrtvé postavy) tančit...
Líbila se mi ale postava moderátora soutěže. Stejně tak nerálná jako zbytek filmu (ostatně jako celá soutěž - já teda nevím, ale Chcete být milionářem? je přímý přenos? A i kdyby - Ind neví odpověď na jednu otázku, je komerční přestávka, a oni ho klidně pustí na záchod, odkud si může zavolat...nebo mu může poradit moderátor, který močí s ním...docela volovina si myslím), ale zato úžasně "křivácká", jak jí nazval kamarád. Takový mladší a úlisnější Vladimír Čech s dvěma náušničkama. Asi nejlepší herec z celého filmu. Hlavní postava se tvářila furt vykuleně, její bratr mi připomínal milión jiných mafiánů a ona hlavní krasavice se buď tvářila ublíženě nebo se usmívala od ucha uchu - i když u jednoho ucha měla později parádní jizvu...ale tak to neva, za těch dvacet miliónů jí to v McNamara a Troy opraví.
Film jako takový je vyprávěn stylem, který mi sedí. Tři dějové linie, po každé otázce se dozvíme, jak vlastně kluk ze slumu věděl, co později odpověděl a proč nevěděl, co později neodpověděl. Linie se nakonec samozřejmě spojí a my sledujeme Latiku, která sleduje Jamala v soutěži...a on chce přítele na telefonu a zavolá svému bratrovi, jenomže ten telefon má Latika a Latika ho zvedne(samozřejmě na poslední chvíli) a odpoví, jak se jmenuje třetí z mušketýrů a on to řekne a vyhraje a později se obejme s Latikou a všechno to skončí jako Notting Hill nebo Prettty woman.
Jako nenudil jsem se. Vážně ne. Ale jak je vidět, zase jednou byl humbuk pro nic za nic. Patrně to hochům a dívkám na csfd a hochům a dívkám v Akademii uniklo, že si nevšimli, jak pohádkový ten film je. A to je ten problém, ono si to hraje na drama, jenomže to drama není. Od začátku víte, jak to vlastně je, film je pořád stejný, po otázce přichází retrospektiva, po ní přítomnost a tak pořád dokola až do happyendu, ve kterém doufáte, že hlavního hrdinu přejede vlak, protože přce není možný, aby to skončila TAK AŽ MOC DOBŘE. Možný to je a já se musel smát tomu potlesku, který se po skončení filmu ozýval hned ze dvou míst...jako já na třetím Underworldu tleskal sám :-)
Zázraky se dějí. Na csfd jsem našel komentář, který se zcela ztotožňuje s mým názorem na film Milionář z chatrče a nejen to - pár větami Cival popisuje to, co já jsem nezvládl během celého článku. S jeho svolením sem tento názor dávám.
Cival
Snad až příliš líbivá a příliš naivní pohádka o tom, jak ušatému Honzovi z Indie spadla do náručí princezna a s ní i půl království. Co pro to musel udělat? V podstatě nic. Jen žít. Jenže jednoho dne byl jeho příběh naservírován západnímu publiku, to ustrnulo nad výkaly z kadiboud, nad násilím z ulic i nad drsným osudem capartů z indických slumů a Honzovi mohl zazvonit zvonec, aby byl ten šťastný konec. Boyle naštěstí ukazuje nevěrohodnou historku (takové krásky opravdu nemívají tak silnou paměť) skrze omamnou formu, jejíž ENERGIE se bude jen těžko napodobovat. V tomhle směru schvaluju oscary za režii, hudbu, kameru, střih i zvuk. Soška za kolovrátkový scénář, kde se tak dlouho střídají otázky se vzpomínkami, až přijde z prstu vycucaný "hepáč", je ale hrozivým omylem. Stejně jako cena nejhodnotnější. I když jejímu udělení rozumím - na tyhle vlezle líbivé filmy, které elektrizují pozitivní energií, publikum slyší až příliš často. 70%
a mám vyřídit pozdrav všem mým čtenářům :-)