eithne: Stmívání pro mě byl v kině zážitek, byla jsem se na něm Sargo, ve velkém sále Nového Smíchova nás bylo dohromady pět, na konci se dva pánové o uličku vedle líbali, vlk samotář, kterému bylo odhadem padesát, to celé sledoval s vážnou tváří a já a Sargo jsme nemohly věřit vlastním očím, jestli to jako filmaři myslí vážně.
Ten film byl děsivý.
Z nedostatku lepší literatury jsem sáhla v Rakousku po německy psaném Stmívání a - jo, dalo se to číst. Leč stihla jsem to přečíst jen do půlky, pak už to kamarádka musela vrátit do tamní knihovny, a já se rozhodla, že si to v Praze dočtu česky.
Zvládla jsem deset stránek. Pak jsem knihu odhodila v dál, protože mi bylo z českého překladu vážně špatně.

Ze mě fanda asi nebude