Walome | Třetí část

Pokec s Richardem

"Víš jak se tomuhle řiká? Že chlap myslí pérem," prohodil Richard a potáhl z cigarety.

"Tak to neni," namítl Viktor. Seděli v jedné z hospůdek nacházejících se u Náměstí míru – chodili sem již během studií na obchodní škole.

"Jo aha, takže ty jí miluješ a víš že je to ta pravá," zašklebil se Richard.

"No to taky ne, ale prostě jí chci poznat. A ne jenom proto jak vypadá."

Viktor byl rád, že se s Richardem zase může normálně bavit. Protože asi celou minutu poté, co svému kamarádovi Viktor sdělil, že navštěvuje kurz salsy, se musel potýkat s vtipnými komentáři. Richard však nakonec uznal, že na tom není nic špatného.

"Mně by tam prostě nikdo nedostal. Co tě to vůbec napadlo?"

"Nevim, prostě jsem chtěl nějakou změnu."

"Simona se mě do něčeho podobnýho snaží uvrtat už dlouho, ale já jí jasně řikám – choď se mnou na hokej a já s tebou budu chodit do tanečních."

"No vidiš, to vědět, tak sem tam mohl chodit s ní."

"To vížejo. Ještě by mě kvůli tobě nechala."

Viktor zavrtěl hlavou. "No určitě. Možná kdybych měl o sto kilo svalů víc," ohodnotil Richardovu vypracovanou postavu.

          

Teď už v sobě měli třetí pivo a rozhovor se ubíral jiným směrem, i když se stále týkal kurzu.

"A co s tim teda hodláš dělat? Pozveš jí někam?"

"To je takový divný. Jako víš co, pořád je to jakoby moje učitelka a bylo by to divný, někam jí takhle zvát. Možná na tý open class. Nebo až skončí kurs. Nevim."

"No to by mě fakt zajímalo jak vypadá. Když seš do ní tak udělanej."

"Se můžeš podívat na jejich stránky. Tam má fotku."

"Aha, proto ses tam přihlásil."

"Ale to sem si našel až potom," oponoval Viktor.

"Jasně," usmál se Richard a už vytahoval z kapsy mobil. Chvíli se mu věnoval a poté jej předal Viktorovi. Ten najel na stránky taneční školy, našel fotku Heleny v tanečním kostýmu, ve kterém se účastnila mistrovství republiky, a telefon vrátil Richardovi.

"No tak ty vole...hele sory, ale ta je moc."

"Já vim."

"Jako nejseš žádnej Quasimodo, ale tahle ženská je dokonalá úplně nejvíc. Ta má doma určitě nějakýho svalnatýho bohatýho nabíječe co jezdí v Mercedesu."

"Něco jako ty," zažertoval Viktor.

"Přesně," pronesl Richard s vážnou tváří a dál se díval na Heleninu fotku. "A nespí náhodou s tím frájou co s nim tančí."

"No nevim no."

Richard položil mobil na stůl. "Tak tahle je fakt desítková. To kam se hrabe Simona. Tu jestli dostaneš do postele, tak snad začnu fandit Spartě."

"Dáváš mi velký šance."

"To neni o tobě. Ale tahle holka bude chtít něco víc než ouřadu z banky, sory. Ale takhle to dneska prostě je."

Viktor přikývl. "No, stejně se s ní chci seznámit. Třeba to bude dilča, tak to budu mít vyřešený."

"Jasně," zazubil se Richard. "Takže až zjistíš, že má IQ jako tenhle stůl, tak jí pustíš k vodě? I kdyby před tebou roztáhla nohy?"

Viktor dopil pivo a ukradl Richardovi cigaretu. "Uvidíme."

Viktor a Richard se znali od střední školy a Viktor se někdy zamýšlel nad tím, jak je to zvláštní, že se pořád baví. Jejich názory se rozcházely prakticky ve všem a hned u základů. I tak se ale často nasmáli a pobavili.

            Ten večer, kdy řekl Viktor Richardovi o Heleně, nebyl výjimkou. Viktor se vrátil domu ve dvě ráno značně společensky unaven. Rozhodně se mu nechtělo dávat si sprchu a ihned padl do postele.

            Otravný zvuk budíku ho probudil ze sna. Zdálo se mu, jak zvrací. Jakmile přišel k sobě, zjistil, že takovou potřebu opravdu má. Než se však stihl alespoň posadit, potřeba zmizela a on si jen šel vypláchnout ústa do koupelny. Hlava ho trochu bolela, ale dalo se to vydržet. Horší to bylo s náladou.

Zkurvená práce.

Rychle se vysprchoval, přejel tvář žiletkou a nasoukal se do toho sterilního oblečení. Aspoň že je pátek.

            Když mířil na zastávku, zaregistroval blížící se autobus. Popoběhl tedy, protože nehodlal přijít do práce pozdě. Cestou přemýšlel o včerejším večeru a o Heleně. O tom, jak další úterý půjde na open class a tu krasavici vyzve k tanci. Jak nenucené. Žák vyzve učitelku k tanci, aby se zlepšil.

Díval se na ty unavené obličeje spolucestujících a uvědomoval si, že taky takový míval. Stačil jeden zajímavý nápad a jeho realizace a hned má na co myslet. Helča.

Ty vole já sem hroznej magor. Dyť jí neznám. Kdybych jí chtěl aspoň jenom dostat do postele...ale takhle se chovám jak nějaká čtrnáctiletá puberťačka. Co mě na ní tak bere? Hezkejch holek je fůra a určitě i hezčích.

            Jenže Viktor sám někde uvnitř sebe tušil, že sympatie k Heleně nemají vysvětlení.

            Myšlenky ho přešly v okamžiku, kdy autobus dorazil do jeho cílové stanice. Viktor vystoupil, přešel ulici a za chvíli už se ocitl mezi těmi nudnými zdmi té nejnudnější práce na světě.