gina*: Shodou prapodivných okolností, které se ale evidentně i v dnešní době dějou, jsem si tenhle filmeček pustila nedávno na dvd (ani tady nebudu popisovat, co práce mi to před pár lety dalo sehnat ho).
Poprvé jsem ho viděla už docela dávno (jo, nezdá se to, ale rok 2000 už vlastně je docela dávno). A po Trainspottingu to byl druhý takový film, na který jsem koukala a říkala si, že jako fakt nikdy nezačnu fetovat, protože i když to začíná jako sranda a romantika jak blázen, tak realita a to vystřízlivění je pěkně na hovno.
Takhle ve zkratce to zní skoro jak agitka ze South Parku "drogy jsou špatné, áno", ale Requiem for a Dream je film s velkým F na začátku. Líbí se mi rychlé pohyby kamery i občasné zmatení obrazů, líbí se mi, že to vlastně není jenom o závoslosti drogové (i když to především), ale i o dalších závislostech, které můžou být stejně tragické. Prostě bomba.